Roman měl budík na 7:00 a já si umínila, že vstanu o něco dříve. Když jsem otevřela oči, vlastně zapnula kamery, bylo 6:55. Že bych měla i vnitřní hodiny? Ani bych se nedivila. Rychle vylezu a půjdu udělat snídani. Jo. Tak to bude těžší. Jeho ruka přes mé břicho a funí mi do ramene. Opatrně nadzvedneme packu. Vyvlíknout se. Paráda. Medvídek si spinká dál. Tak čaj, kafé. Aha tady si koupil buchtičku. To já nemůžu, ještě bych ztloustla. Nebo taky ne. Čert ví. Teda Kruezané.
Romča si ještě vytiskl pár dokumentů, a přitom mi ukázal kde má korespondenci a účetnictví. Pak se rozloučil a odjel.
Když už jsem tady, tak se mu na to podívám. Účetní program je jasný docela přehledný. Korespondence. No jo chlap všechno na jedné hromadě. Tak to vyřídím. Tohle sem. To je pro Nováka. Domek v Muklově. Má tady i fotky. Jo Novákovy stavby to znám. Tohle sem. No už toho dělali hodně. Tohle je ten Muklov. A co tohle? Moc pěknej domeček. Ale do žádné zakázky nepasuje. Ale bylo by to pěkný pozadí do windows. Šup s tím do emailu a pošlu si to do noťásku. Aktuální je ten ústav. Tak co píšou. „Výzkumný ústav aplikované biologie. Vážený pane Fráňa...“ Tohle to. Tamhle to. Jo jasně. Připravím mu na to tabulku. Tak. Teď už jen aby mu to přiklepli. Úředničina je hotová, jde se na něco jiného.
Moc se mi nechce, ale sliby se mají plnit. Uklidím šatnu. Bože to je krámů. Hlavně nic nevyhodit, aby Romča nenadával. S chutí do toho. Uf. Trvalo to. Ale je to hotový a já taky.
Cigárko to je nápad. Vzhůru na balkon. Fú. Pohoda. Sice je trošku pod mrakem, ale vítr nefouká. Co to tu bzučí. Aha, támhle někdo lítá s dronem. To vyletí vysoko. Pěkná hračka.
Co dál. No jo. Plno špinavého prádla. Tak do pračky. Ta je velká. Ono to váží. To ta moje neuměla. Ještě se tam něco vleze. Kuknu do skříně. Chlapi občas uloží něco s tím, že: „to je ještě dobrý.“ No paráda našpiněný rifle to bude akorát. Co je to vtom pytli. Zapnu pračku a podívám se. Dámské šaty? Romane co to má být. Jo tak do těchhle by ses nevešel. To tady asi nechala jeho bejvalka Marta. To snad bude spíš kostým je to celý z latexu. Jé a lodičky. No tomu říkám podpatek. Dobře deset čísel. Vejdu se do toho? Tak. Hu ten latex je tuhej. Tak rukáv a druhej. Botičky. No nekecej padnou. Kuknu, jak vypadám. Jé pokojská. Teda ta sukýnka je krátká. Tady to má špagátek na stažení. No. Velice pěkná pokojská. No bude se to hodit někdy později, třeba na maškarní.
Po obědě jsem se pustila do přešívání starých svršků. No moc mi to nešlo, ono šít a šít je rozdíl.
Zazvonil telefon. Aha Zuzanka. „Ahoj Zuzi.“ Zdrobnělina vyzní víc přátelsky.
„Ahoj Aničko. Můžu se za tebou stavit.“ V jejím hlase bylo znát napětí.
„Jasně, kdykoliv.“ Návštěvu uvítám.
„Tak já jdu nahoru. Teď jsem před barákem.“ No to byla rychlovka.
Za chvilku cinkl zvonek u dveří. Zuzana nevypadala dobře. Oči měla zarudlé. Zatáhla jsem ji do obýváku.
„Co se ti stalo? Svěř se mi.“ Evidentně potřebovala pomoc.
„Vyhodili mě z práce.“ Vzlykla. „Ale vím, co za tím je. To ten parchant Novák. Od doby, co koupil naši restauraci tak to jsou jen problémy.“ Myslí toho samého jako já, Nováků je jak psů.
„Ten Novák z „Novak Consulting“ myslíš.“
„Jo ten… Hajzl.“ Ulevila si.
Nechala jsem ji vypovídat se. Poskytnout jí útěchu byla moje povinnost. Snad jí to pomohlo.
„Ty jsi tak hodná a chápavá.“ Podívala se na mě s vděčností. „A víš že ti celkem závidím.“ Mě?
„Co mi závidíš?“ Nechápala jsem.
„Že když nemáš oči, tak nemůžeš brečet.“ Trochu se pousmála.
No jo. To je fakt moje oči jsou kamery, slzné žlázy jaksi nemají. No nevím, jestli je to výhoda.
Zuzka se rozloučila a než jsem přehodila prádlo z pračky do sušičky, byl tu Roman.
Jak mě uviděl, okamžitě mě popadl oběma rukama v pase a zvedl mě do vzduchu.
„Holka zlatá. Máme to! Budeme boháči.“ Byl radostí bez sebe.
Já nikdy k penězům a hmotným statkům moc netíhla, ale v dnešním světě se bez peněz žít nedá. Až dlouho do noci jsme sepisovali seznam potřebného materiálu, aby Roman s Petrem mohli vše zítra nakoupit. Mezi řečí jsem se svěřila se Zuzčiným vyhazovem z práce. Můj přítel to už věděl a měl i vysvětlení. Firma „Novak Consulting“ se bez jakési tlusté druhořadé sekretářky začala pokládat. Kluci se naštěstí dnes ráno stavili za panem Novákem a vytáhli z něj peníze co jim dlužil.
Na večerní film už nebyl čas ani nálada. Utahaní, ale spokojení jsme ulehli do postele. Romča se ke mně trošku přitáhl. Víc si nedovolil. Udělala jsem to samé. Byli jsme si zase o něco blíže.