Pátek blázni mají svátek. Takže já zas nic. Romča odjel pracovat. Měli toho fakt hodně. Dokonce najali dva brigádníky.
V půl desáté volal dopravce, že dovezou novou sedačku. Cinkla jsem Zuzaně a požádala ji o pomoc. Byla tu za chvilku. Dodávka se objednaným kusem nábytku dojela o trošku později, ale to by tak nevadilo. Co vadilo více bylo, že šofér vyskládal rozloženou sedačku v několika krabicích před vchodem do domu a odjel. No jo. Zapomněli jsme v objednávce zaškrtnou výnos a montáž. Naštěstí ochotný domovní důvěrník, který zrovna kontroloval stav domu po zimě, pomohl Zuzce naložit krabice do výtahu. Dokonce se nabídl, že pomůže při montáži. To ale moje kamarádka odmítla s tím, že to zvládneme.
Skládání nebylo zas tak obtížné. Zvládli jsme to za půl hodinky. Sedačka byla na místě. Docela pohodlná, ale spát se na ní skutečně nedalo.
Den utekl jako voda. Kluci dorazili pozdě večer. Neměli ale dobré zprávy. V sobotu musí jít pracovat. Na neděli si ale dali volno. Jinak by se zhroutili vyčerpáním. Najedli jsme se u nás a pak Petr a Zuzanka odjeli domů.
V neděli se nedělá. To jsme chtěli s Romanem dodržet. Ale každý to myslel trochu jinak. Hned po snídani, řekl Roman.
„Vem si na sebe něco sportovního, pojedeme se trošku projet.“
Aha to bude návštěva u Petra a Zuzky. Super. Mám je oba ráda. Bude alespoň nějaká zábava. Tak legíny, svetr, tenisky a jsem připravená. Usadila jsem se na svém trůnu v krabici. Roman mě celkem s přehledem sám naložil a vyrazili jsme. Ale u Petra a Zuzanku jsme jen nabrali a jeli dál.
Co to ti kulišáci vymysleli. Kam asi jedeme? Už cestujeme asi hodinu. Cesta se pomalu ale stále zhoršuje. Jo a teď jedeme dokonce po polňačce. Zastavili jsme.
Roman otevřel mou krabici. „Tak veličenstvo jsme na místě. Vystupte si prosím.“
Byli jsme v lese. Zuzka mi podala mikinu s kapucí, do které pak nainstalovala nafouknutý balónek.
„To je pro zamaskování. Když někdo půjde, takhle si to nasadíš a vypadá to, že máš hlavu. Teda aspoň zezadu.“ Vysvětlovala. Pak si mě vyfotila mobilem a obrázek mi ukázala. Zepředu to vypadalo humorně. Balonek byl žlutý a měl na sobě namalované oči a pusu.
Les byl dost zanedbaný. Všude popadané větve, cesta spíše nezřetelná. Kluci záměrně vybrali místo, kam skoro nikdo nechodí. Bylo mi fajn. Čerstvý vzduch byl jistě plný vůní, ale to jsem mohla jen přepokládat. Třeba uvidíme nějaká zvířátka. Mohla bych je odhalit tepelným viděním? Zkusím to. No. Stěží rozpoznám stromy. Ale támhle vepředu. To by mohla být srnka. Trošku popojdu. „Plesk.“ Klacek pod nohama jsem prostě neviděla.
„Co tam hledáš? Zajíce.“ Zasmála se Zuzka.
Petr, který byl zrovna nejblíže mě zvedl ze země jako pírko. Byl to silák.
„Přepnula jsem na chvilku na termo, abych viděla nějaká zvířata.“ Vysvětlovala jsem. „Sice vidím támhle vepředu srnku, ale klacky pod nohama bohužel ne.“
Kolem poledne byl čas na jídlo. Kluci nafasovali od Zuzanky chleba a řízky, pro mě pak byla určena velká láhev s namixovanou, určitě správně vyváženou stravou.
Pomalu jsme se začali vracet k autu. Ale po dvou hodinách začalo být jasné, že bloudíme. Mobil tu neměl signál, takže moderní technika zklamala. Proto se kluci pokoušeli určit sever z lišejníků na stromě, ale nemohli se dohodnout.
Přemýšlela jsem. Kompas by se hodil. Asi je dost absurdní, myslet si že něco takového mám v sobě. No za pokus nic nedám. „Kompas.“ No nekecej! Navrchu vedle čtyř kontrolek signalizujících stav mých technických vylepšení, se objevily svislé čárky. Některé delší, jiné kratší a několik symbolů. Když se trochu zamyslím, „V.“ Je nakreslené trochu vlevo. Když se pootočím. Přesně uprostřed. Pokračuju. Jo. Už vidím „S.“
„Sever je tam.“ Ukázala jsem rukou.
„Myslíš.“ Pochyboval Petr
„Vy kompas nemáte, já už ano. Jenom jsem to doteď nevěděla.“ Koukali na mě všichni tři jako spadlí z višně.
Ani ne za dvacet minut jsme uviděli naše auto. Díky tomu, že jsem si občas přepnula na termo bylo lehké si všimnout lidské postavy.
„Vedle auta někdo stojí.“ Varovala jsem všechny a začala si natahovat kapuci.
Kluci vyrazili napřed a Zuzka se zařadila těsně přede mě. Rostli tu docela velké stromy, takže nebyl problém mě za jedním schovat. Vše se rychle vysvětlilo. Ona postava byl hajný. Auto v lese ho upoutalo.
„Aha turisti na procházce.“ Pronesl, když k němu kluci došli.
„Omlouváme se.“ Začal Roman. „Já vím že je tu zákaz vjezdu, ale…“
„To nechte. Mě to nevadí a policajti sem nejezdí.“ Pronesl klidně. „No jo. Toyota. Kolik takovej krám stojí.“ Zajímal se.
„Asi 600 000 korun.“ Odpověděl Romča.
„Jo. Jo. Firemní, že.“ Pobrukoval hajný. „Počkat KAMSYS, vždyť já vás nedávno viděl v Muklově. Byli ste u Blažka, že.“
„Ano panu Blažkovi jsme dávali alarm a kameru.“ Vložil se do toho Petr.
„No tak se u nás pěkně vyvětrejte.“ Zasmál se nimrod a odkráčel.
Výlet nás trochu utahal, ale příjemně.
V pondělí Roman vyzvedl zásilku, na kterou čekal a otočil se s ní doma. Copak to asi přivezl?
Prostě jsem přirozeně zvědavá. Dal to do pracovny. Sádra. Pigment na silikon. Potravinářský silikon čirý. A tady je cosi plastového. Nějaký mechanismus. To jsou věci na můj nový vrchlík. Někde v počítači to měl nakreslené. Kde to může být. Aha. Tady. Jak se s tím pracuje. Tenhle program neznám. Zeptám se GPT taví všechno. Jasně. Jo tak. Mám to. Nebylo to tak složité. Takže takto to má vypadat. Chtělo by to udělat odlitek krku, aby to pak přesně sedělo. To sama nezvládnu. Třeba mě pomůže Zuzka. Zavolám jí.
Zuzanka dorazila za chvilku. Dali jsme se hned do díla. Trvalo to docela dlouho a nebyly jsme úspěšné hned na první pokus, ale druhý už vyšel. Vrchlík byl hotový.
Kus silikonu s vestavěnou mechanikou. Průhledná část obepínala krk ze stran. Shora pak dosedala na můj krk ploška barevně shodná s barvou lidské kůže. Dírka, kterou jsem dýchala a jedla byla v normálním stavu překrytá kouskem látky a barevně splývala s okolím. Po stlačení krku na pravé straně se dírka otevřela, takže jsem mohla jíst, či pít. Po zatlačení vlevo se otvor uzavřel, ale dýchání nebránil.
Výsledný efekt byl, že už jsem nebyla žena s uříznutou hlavou, ale spíš žena, které jaksi hlava zapomněla narůst. Pro estetiku a vnímání ostatních lidí to byl prvek malý ale důležitý.