Projekt muklovské elektrárny bylo nutné více než kabely a
stroji řešit papírově. Starostův nápad zavolat distribuční společnosti, že chce
celou vesnici odpojit od elektrické soustavy, nebyl moc dobrý. Dostalo se mu
strohé odpovědi:
„Seš magor?“
A ticho.
Naštěstí se do toho vložil soused Blažek. Květoš se jako bývalý podnikatel v papírování vyznal. Prohledal všechny dostupné zákony a relevantní dokumenty a našel několik řešení. Žhavil telefony, psal e-maily, dokonce jel přímo do distribuční firmy jednat osobně.
Výsledné řešení bylo na první pohled šílené. Distribuční firma odpojí celou vesnici od elektrické sítě. Ale protože jí patří všechny rozvodné kabely, prostě si je vezme. Případné škody způsobené pracovníky demontážní čety si vesnice uhradí ze svého. Obec nesmí následujících deset let požádat o zpětné připojení k elektrické síti. Pomocí malé kličky pak Blažek zařídil, že náklady na demontážní četu si elektrárenská společnost uhradí sama.
Původně jsme chtěli operovat s nabídkou EnDoProKu pro blízkou jadernou elektrárnu. Ale při neochotě k jednání, na jakou jsme narazili, to nebylo reálné.
Teď bylo potřeba sehnat materiál, potažmo peníze na stavbu naší elektrárny. Tady se starosta pochlapil. S každým „soudruhem a soudružkou“ promluvil osobně. Ten dal pár stovek, ten zas tisícovek. Vybraná suma pak s přehledem pokryla náklady. Co zbude, rozdělí se zpět dárcům. Za elektřinu se sice bude platit dál, ale jen mizivý poplatek. Ten půjde do obecní kasy na umoření případných dluhů a rozvoj a zkulturnění naší vesnice.
Naše dvě větrné elektrárny nebyly obrovské vrtule na vysokých věžích, ale dva balony naplněné plynem a ukotvené kabely ve výšce asi dvě stě metrů. Nesly v sobě několik větrných turbín vyvinutých Jirkou Prouzou. Každý balon byl na vršku vybaven červeným světlem kvůli letadlům. Martin Vokoun pak vše vyřídil s patřičnými úřady. A tak snad poprvé od druhé světové války nízko nad domy proletělo malé letadlo. Na ocase mělo označení OK-UCL.
Ke konci měsíce dorazila demontážní četa. Asi třicet chlapů,
z nichž jen dva mluvili obstojně česky. Tři bagry a pět náklaďáků. Ve stanovený
čas byla elektřina odpojena. Bagry začaly kopat a bezohledně ničily svými pásy
povrch silnice. Blažek koukal z okna radnice a dělal si poznámky. Starosta
Kňourek pak chodil mezi dělníky a povzbuzoval je slovy:
„Jen do toho, soudruzi, nebojte se práce.“
Zuzana na Lenčinu radu přesunula otevírací dobu hospody až na pátou odpoledne. Dělníky to donutilo pracovat déle. Pak si mohli dát dobrou večeři a dopřát si pivo. Starosta s nimi uzavřel dohodu. Když budou celý den poctivě pracovat, budou mít večeři i pivo zdarma. Zkoušeli ho oklamat, ale zkušený soudruh byl všude.
Po čtyřech dnech četa odjela a byl čas na naší partě. Ochotných sousedů bylo dost, a tak nám to šlo rychle. Nemuseli jsme nic kopat, protože šlo využít výkopů, které po sobě zanechali demontážní pracovníci. Na kopečku pod balonovými elektrárnami stál malý domek, v němž byl ukryt EnDoProK. Tady naše elektrická síť začínala.
Náš traktor dostal přívěs s kabelovou cívkou. Pomalu projížděl obcí a kladl kabel. Chlapi ho potom urovnali a zasypali. Martin Vokoun připojoval jednotlivé domy. Za první den už polovina obce svítila.
Na úsvitu třetího dne byl Muklov první elektricky zcela soběstačnou vesnicí v naší republice.