Zrovna jsem vařila oběd, když někdo zazvonil. Byl to starosta.
„Soudružko Anno takřka proletářko,“ zašpásoval. „Až budeš mít chvilku, stav se za mnou na radnici. Mám něco, co musíš vidět.“
A skutečně. Na radnici mi starosta předložil dopis z plynárenské společnosti. Psalo se v něm, že přehodnotili předchozí rozhodnutí a že dle revize je část plynovodu v obci v pořádku. Ne že by si někdo na nějakou revizi pamatoval. Dál dopis pokračoval v duchu: vrátíme vám plyn, pokud zaplatíte. Na konci pak byla tučným písmem uvedena bezmála osmimístná částka. Vrátila jsem dopis starostovi se slovy, že je to až nechutné. Už měl připravenou odpověď. Poznala jsem v ní Jarkův styl – klidné, chladné, diplomatické a slušné odmítnutí nabídky plynáren.
Ozvala se i vodárenská společnost, ale v úplně jiném duchu. Naopak nabízeli pomoc při zavedení našeho vodovodu a konzultaci s odborníkem, kterého k nám vyslali. Ten skutečně dorazil. Všechno důkladně prošel, od oddělovacího ventilu až po vodojem. Neskrýval nadšení ani obdiv. Dokonce řekl, že tak kvalitní práci už dlouho neviděl a že by si jeho společnost z nás měla vzít příklad.
Po delší době k nám zavítal profesor Jáchym, tentokrát i se svou manželkou. Paní Ivana Řezáčová byla i na svůj věk pořád, jak se říká, kočka. Štíhlá, velmi pohledná černovláska, která se ani ve svém věku nebála nosit kratší sukni. Na mou bezhlavost reagovala velmi klidně a pragmaticky. Ukázalo se, že je inženýrka strojařka. Celkem rychle se vytratila s Romanem do Jirkovy dílny. Tam si budou mít o čem povídat. Zůstala jsem sama s profesorem.
„Aničko,“ začal Jáchym. „Mám teď v ústavu nějaké problémy a nemůžu dál pracovat na našem léku. Zbylo mi asi dvacet injekcí Hojinu-K. Ale chtěl jsem se podívat na manžele Fišerovy. Ti by nepotřebovali Hojin-K, ale rovnou celý takys.“ Vypadal trochu nervózně.
„Jo, to je celkem jasné. Ode mě potřebuješ vzorek, že?“ zkusila jsem to.
„Přesně tak,“ pousmál se.
Nebylo to nic strašného. Můj takys zabral okamžitě a velmi účinně mírnil bolest. Za pár minut bylo hotovo.
Zašli jsme k Fišerovým. O všem věděli a byli připravení. Boženka nesla celý zákrok tiše a statečně. Zato Ondru jsem musela držet – cukal sebou a skučel, jako kdybychom ho snad lámali v kole. Když jsme skončili, slíbil Jáchym, že se tu bude obden stavovat.
Návštěva Řezáčových se ukázala jako velmi prospěšná pro všechny. Jáchym slíbil, že se podívá po nějakých bakteriích likvidujících odpad pro novou čističku. Ivana pak poskytla našim vědátorům cenné zkušenosti strojní inženýrky.
Večer se vrátil Roman.
„Drahoušku, máme další technologii z krystalu,“ hlásil už ode dveří. „Představ si dokonalej lékařskej skener. Takhle tě objede…“ oběhl mě, „…a máš kompletní snímek do nejmenších detailů. To se bude Honzovi a Jáchymovi líbit.“ Úplně zářil radostí.
Pro mě bylo dobré i to, že když byl takhle nadšený, zpravidla následovala noc plná vášně.