No tak máme obecního policajta. Jenže to pro mě není moc dobré. Hlavně teď. Nemá žádné stálé místo, kam by se mohl zašít. Už od příjezdu obchází vesnici. To ho budu potkávat na každém kroku. No nic. Falešná hlavo, pojď sem. Lepidlo, přimáčknout. Jo. Už drží.
Šla jsem za klukama do laboratoře. Dodělávali druhou turbínu.
„Proč máš hlavu?“ zeptal se Martin hned, jak mě uviděl.
„Máme tu teď nový přírůstek, obecního policajta,“ informovala jsem ho. „Nechci, aby si mě spletl se strašidlem a hned po mně střílel.“
„Logický,“ mínil Martin.
Poslali mě, abych zkontrolovala stav nabití EnDoProKu. Jenže tam zrovna stál policista.
„Dobrý den, slečno,“ uviděl mě první. „Nadstrážmistr René Kameníček, ale říkejte mi Stone.“
„Těší mě, Stone. Já jsem Anča Filipová. Možná jste už o mně slyšel,“ musela jsem si ověřit, jestli mu Blažena něco řekla.
„Ano. Anča. Blaženka říkala, že jste velmi zvláštní, ale mně připadáte skoro normální,“ mínil Stone. Pak ale dodal: „Až na tu vaši tvář. To… je maska?“ Nebyl zas tak hloupý.
„Ano, je. Ale to by nebylo zas tak hrozné. Horší je, že pod ní nic není.“ Nejdu na to moc rychle?
Nereagoval. Asi přemýšlel. Začala jsem mu tedy vyprávět svůj příběh. Poslouchal pozorně, bez přerušování.
„Zajímavé. Takže chcete říct, že je možné za určitých okolností žít bez hlavy. Chápu to dobře?“
„Ano. A mně se to stalo.“
„To chápu. A na co teda ta maska?“ Takové pochopení jsem od něj nečekala.
„Abych neděsila lidi.“
„Tak to zkrátíme. Občanko, jménem zákona, odmaskujte se,“ pousmál se.
Odlepila jsem hlavu a sundala ji. Jeho pravačka automaticky sjela k opasku a sevřela střenku pistole. Hned ji ale pustil a postoupil o krok blíž, aby si mě dobře prohlédl.
„No, musím říct, že už jsem viděl horší. Třeba toho chlapa, jak mu vlak ujel hlavu. To bylo drsný. Ale tohle… To je jako krkovička.“
Vypadalo to, že mou identitu přijal celkem bez problémů. Navíc celou dobu nehnul ani brvou. Asi proto se mu říkalo Stone.
Dotace už byly podle starosty na cestě, a tak bylo nutné vybrat místo pro služebnu policie. Zasedla obecní rada ve složení Kňourek, Blažek a Váňa. Jarka měla pořídit zápis. Nakonec to byla právě ona, kdo prohlásil:
„Tak to dejte vedle obchodu, naproti hospodě. Je to u hlavní silnice a v centru dědiny.“
Všichni byli pro. Stavební povolení si starosta podepsal sám, tak jako vždy. Plocha byla vyměřena, označena a všechna lejstra byla v pořádku.
Blažkův bagr se dal do práce a za chvíli tu bylo místo pro základní betonovou desku. Martin s Jirkou nachystali přípojku vody a elektřiny. Do připraveného bednění nalily dva domíchávače beton. Až vyzraje, bude se pokračovat.
Stone se taky činil. Dokonce řídil dopravu, aby mohly míchačky správně najet. Zatím musel bydlet u Staníkové, ale to mu nevadilo. A dceři naší drbny Sáře už vůbec ne.